Historie
| První zmínky o lavinovém neštěstí pocházejí od římského historika Livia, který podal písemné svědectví o přechodu kartaginského vojevůdce Hanibala přes Alpy, velmi pravděpodobně průsmykem dnes označovaným jako Malý Svatý Bernard, v roce 218 před Kristem. Hanibal byl zasažen mohutnou lavinou, která zahubila mnoho jeho vojáků i slonů. Livius ještě neznal název „lavina“ a popsal neštěstí jako „sněhový zával“. Slovo „labina“ se poprvé v historii vyskytlo v encyklopedii, kterou sepsal španělský biskup Isidorus v 6. století po Kristu. Původ slova je třeba hledat v latině, neboť latinské výrazy pro klouzání a nestabilitu mají vesměs slovní kmen „labi“ (odtud počeštěné „labilní, labilita“). V tomto původním nezměněném znění se dodnes vyskytuje ve čtvrtém oficiálním švýcarském jazyku – rétorománštině. Podle tvrzení Dr. Rudolfa Campella, prvního prezidenta organizace IKAR, se jedná o původní latinský výraz, který přežil staletí v nezměněné podobě. Ve slovanských a germánských jazycích ostatní Evropy došlo k přesmyknutí písmene „B“ na „V“, což je dost častým jevem i u některých jiných výrazů. Románské jazyky jako italština, španělština, francouzština, ale také angličtina používají pro lavinu název jiný – „avalanga“ nebo „avalanche“. Ještě v současné době je pro někoho, a zejména pro občasné rekreanty dojíždějící do hor, nepochopitelné, že Krkonoše jsou lavinově velmi aktivní, přestože jde o středohory dosahující vrcholem Sněžky nadmořské výšky pouhých 1 602 m. Mnozí argumentují tím, že jde o pohoří nesrovnatelné se slovenskými Tatrami, nebo dokonce Alpami. Zní to sice logicky, ale málokdo ví, že v poměrně nevelkých a nevysokých Krkonoších se nalezne 44 tradičních lavinových polí. A to jen na české straně hor. V menší části pohoří na polské straně lze nalézt ještě dalších 23. Je to skutečně značné množství, uvážíme-li, že celé Krkonoše (včetně menší polské části) mají zidealizovaný tvar elipsy o delší ose 40 km a kratší 20 km a o celkové ploše zhruba 800 km2. Lavinová činnost se odbývá na poměrně malém prostoru uvnitř horského pásma, mezi dominantními vrcholy Sněžky a Kotle, které jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou jen asi 15 km. Krkonošský lavinový katastr se momentálně reviduje a kompletní ho najdete právě na těchto stránkách. Krkonoše a Jeseníky jsou jediná lavinová pohoří v České republice. Působením lidí postupně mizely z hor původní lesy. Staré kroniky a zápisy dosvědčují, že v odlesněných horách se v minulosti zřítilo mnoho lavin na místech, která my už ani neznáme. První hodnověrná písemná zpráva o zhoubné lavině v Krkonoších se datuje až dnem 15. února 1655, kdy ve vesnici Sklenařovice, asi 6 km od Svobody nad Úpou, strhla lavina dvě chalupy. Otakar Štětka vyhledal ve starých kronikách a knihách celkem 33 katastrofálních lavinových sesunů, které od roku 1655 až přibližně do poloviny 20. století zahubily lidi, hospodářská zvířata a strhly obydlí. Za těch asi 300 roků se pochopitelně zřítilo podstatně více lavin, ale když nezpůsobily žádné větší škody, nebo je lidé třeba ani neviděli, tak se nezaznamenávaly. Za těch 300 let zasypaly krkonošské laviny 92 lidí. Z nich 67 zahynulo a 25 bylo zachráněno, to je 27,2 %. Ve stejnou dobu zachraňovali Švýcaři v Alpách pouze pětinu zasypaných, tj. 20 %. Byli to chlapíci, ti staří Krkonošáci! Soustavné pozorování a zaznamenávání lavinových sesunů, a to i takových, které nezpůsobily žádné škody a žádné ztráty na životech, začalo v Krkonoších v lednu 1954. Z těch, kteří tenkrát stáli u zrodu této nové činnosti, už bohužel nežije nikdo. Díky Ing. Miloši Vrbovi, Jardovi Kácovskému, Ing. Urbánkovi a dodnes stále činorodému Valeriánu Spustovi se od onoho roku do konce roku 2003 zaznamenalo na českém území Krkonoš celkem 727 lavinových sesunů, v nichž bylo zasypáno 41 lidí. Sedm z nich zahynulo. Není v tom ovšem zahrnuto lavinové neštěstí z 20. března 1968 na polské straně Krkonoš v místě Bialy Jar, těsně za česko-polskou hranicí. Na skupinu 25 turistů stoupajících na Sněžku se zřítily dvě laviny. Devatenáct lidí zahynulo. Při neustále stoupajícím množství lidí přijíždějících v zimě do Krkonoš je počet lavinových obětí na české straně hor s přihlédnutím k vysokému počtu sesunutých lavin nesporným úspěchem, na kterém se nepochybně podílí lavinová prevence Horské služby. Nesmí se však polevit v preventivní činnosti, a to především pro nové trendy provozování zimních sportů, zvláště jízdu na snowboardech a adrenalinové sporty. U nás se zatím nový vztah k zimnímu sportování na horách projevuje jen zvýšenou úrazovostí. Naše i zahraniční poznávání druhů a vlastností sněhu, ať atmosférického, nebo na zemi uloženého, a odvozování lavinových předpovědí z těchto znalostí, přineslo a přináší lidem na horách bezesporu větší bezpečí, zejména poslechnou-li objektivně podložená varování. Velký pokrok byl celosvětově i u nás dosažen v záchraně zasypaných v lavině. Ještě na rozhraní čtyřicátých a padesátých let minulého století chodila Horská služba na lavinové akce pěšky s lopatou přes rameno. Teprve koncem padesátých let se zavedly pátrací sondy a systém orientačního a přesného sondování. V šedesátých letech pak přišli na řadu lavinoví psi. |
Otakar Štětka
Jaroslav Kácovský |
|
Ing. Miloš Vrba |
Historie lavinového výzkumu v JeseníkáchVýzkum sněhu a lavin včetně prognózy jejich sesunu započal v Jeseníkách mnohem později než v Krkonoších. Důvod, proč tomu tak bylo, zřejmě spočíval v tom, že lavinami ohrožených svahů nebylo v Jeseníkách tolik jako v Krkonoších a kromě oblasti Velkého kotle jimi nevedly turistické či zimní značené cesty. Dá se tedy říci, že lavinové nebezpečí bylo do jisté míry podceňováno. Místní horalé či následně členové horské služby sice upozorňovali návštěvníky hor na možné nebezpečí lavin, ale bylo to více méně při náhodných příležitostech a bez jakéhokoliv systému. Jejich upozornění nevyplývala z nějakých podložených podkladů a měření, jak je tomu dnes, nýbrž z dlouholeté znalosti těchto svahů a vysledovaných situací vývoje počasí, především sněhových srážek. O nějakých preventivních opatřeních se v té době nedalo ani hovořit. Členové HS v Jeseníkách byli sice vyškoleni pro záchranné práce v lavinách, ale tím problematika lavin končila. Znalosti v tomto směru získávali členové HS na kurzech pořádaných pro čekatele HS nebo na oblastních doškoleních od jesenických členů tzv. Státního lavinového družstva Zdeňka Zerzáně a Antonína Milera. Státní lavinové družstvo bylo v té době vedeno Ing. Milošem Vrbou, dobrovolným členem HS Krkonoše, který byl nestorem lavinového výzkumu a prevence v celé tehdejší Československé republice. První práce na poli výzkumu sněhu, lavin a preventivních opatření na Jeseníkách započaly, dá se říci, v r. 1969. Tehdy náčelník HS Jeseníky Zdeněk Zerzáň pověřil Viléma Valtra, člena HS z povolání na stanici HS Ovčárna pravidelným měřením sněhové pokrývky a průnikového odporu kladivovou sondou, které sloužilo pro vyhlášení stupně lavinového nebezpečí pro návštěvníky hor. Tato měření probíhala zejména ve Velkém kotli, výjimečně také v Malém kotli. Měření na ostatních lavinových svazích neprobíhala. Výsledky uvedených měření byly aplikovány na ostatní lavinové svahy a vyhlášený stupeň lavinového nebezpečí pro Velký kotel platil tedy současně pro celé Jeseníky. Důvodem, proč měření nebyla prováděna i na jiných svazích Jeseníků, byl malý počet profesionálních pracovníků HS. V té době byli pro celou oblast kromě náčelníka pouze 2, a to oba na Ovčárně, nejfrekventovanějším místě Jeseníků. Výrazný pokrok a zavedení systému do prognózy lavin a preventivní činnosti s nimi spojené byly zaznamenány příchodem dalšího profesionálního člena HS Ing. Jaromíra Charváta v r. 1970. Ten navázal úzkou spolupráci s Ing. Milošem Vrbou, který byl v tomto období v rámci HS předsedou lavinové komise ČSR. Na Jeseníkách začala probíhat pravidelná měření i na dalších lavinových svazích, tj. Červené hoře a Kralickém Sněžníku. Z naměřených podkladů byl stanoven stupeň lavinového nebezpečí pro celou oblast a s krátkým komentářem byla tato informace zahrnuta do Sněhového zpravodajství horské služby, které bylo 1x týdně před víkendem celostátně zveřejňováno ve sdělovacích prostředcích. Kromě toho začala probíhat měření sněhové pokrývky i na některých důležitých místech hor mimo lavinové svahy. Bylo započato se zpracováváním souhrnných zpráv o průběhu každé zimní sezony. V r. 1971 Ing. Charvát sestavil Katastr lavinových svahů Jeseníků podobně, jak již existoval v Krkonoších a na Slovensku dle poznatků z alpských zemí. Na základě pamětí a poznámek starých horalů a starších členů HS se snažil do tohoto katastru shromáždit i údaje o lavinách z předchozích dob. Nové poznatky v lavinové prevenci byly postupně přinášeny z odborných kurzů, především pořádaných Institutem pro výzkum sněhu a lavin na Weissfluhjochu ve švýcarském Davosu, jichž se zúčastnilo i několik členů HS z celé ČSR včetně Jeseníků. Tyto poznatky byly aplikovány ve všech lavinových oblastech republiky. Kromě již výše zmíněných měření a vydávání zpráv o lavinové situaci v Jeseníkách byly všechny nebezpečné svahy řádně označeny mezinárodními výstražnými tabulemi upozorňujícími na možné lavinové nebezpečí. Na všech stanicích HS, hřebenových chatách a chatách v blízkém okolí nebezpečných svahů byla vyvěšena informace o aktuálním stupni lavinového nebezpečí. Došlo k plnému vybavení všech stanic HS záchranným lavinovým materiálem a pomůckami. Bylo zavedeno každoroční doškolení členské základny v lavinové problematice buď na úrovni okrsků HS, nebo celooblastně. S určitým opožděním proti Krkonoším a slovenským horským oblastem bylo v Jeseníkách započato v 70. letech s výcvikem psů pro záchranu zasypaných v lavinách. Prvním a celostátně vysoce hodnoceným psem byl německý ovčák Cedro profesionálního člena HS Přemysla Synka, který nastoupil na stanici HS v Karlově v r. 1971. Současně byl P. Synek pověřen i měřením sněhové pokrývky po V. Valtrovi v oblasti Velkého kotle, Jeleního žlebu a Malého kotle. Následovali psi Norman profesionálního člena HS Miroslava Onderky z Karlova a Edy dobrovolného člena Jana Macka ze Starého Města p. Sněžníkem. V r. 1972 vzniká pro oblast slovenských hor Stredisko lavinovej prevencie v Jasné v Nízkých Tatrách. Lavinová komise ČSR se dělí na komisi pro české horské oblasti, jejímž předsedou se stává Ing. Charvát z Jeseníků, a komisi pro slovenské oblasti, kde je předsedou zvolen Dr. Ing. Ladislav Kňazovický, který je jmenován současně i náčelníkem Strediska lavinovej prevencie. Rozdělení celostátní lavinové komise nemělo negativní dopad na činnost české HS. Obě komise dobře spolupracovaly i v rámci federálního uspořádání státu. I po rozdělení ČSFR na samostatnou Českou a Slovenskou republiku je spolupráce v lavinové problematice mezi členy HS obou států velmi úzká a přínosná. V r.1977 odešel od HS P. Synek z Karlova a pracovníkem zodpovědným za lavinovou prevenci v oblasti Jeseníků se stává profesionální pracovník HS na Ovčárně Jiří Sedlář. V současné době je lavinovým preventistou Jaroslav Tejnský, profesionální pracovník HS na Ovčárně, který připravuje ke zkouškám dalšího lavinového psa vedle již hotového psa se zkouškami, jehož psovodem je Jaroslav Sembdner, profesionální pracovník HS z Červenohorského sedla. Oba psi, stejně jako všichni předchozí, jsou němečtí ovčáci. |
Jiří Sedlář |
|
|
