Studená fronta

Studená fronta

je úzké rozhraní mezi ustupujícím teplým a přicházejícím relativně studeným vzduchem. Pohybuje se obvykle asi o 40 % rychleji než fronta teplá (průměrná rychlost postupu je kolem 50 km/h). Projevuje se obvykle kupovitou oblačností a přeháňkami, především v létě i bouřkami – výstupné pohyby jsou mnohem většího rozsahu než v teplých frontách. Podle rychlosti postupu můžeme rozlišovat pomalejší studené fronty prvního druhu, jejichž oblačnost je podobná oblačným systémům teplých front přicházející ovšem v opačném pořadí, a rychlejší studené fronty druhého druhu, jejichž srážkové pásmo je výrazně užší – přeháňky a případné bouřky ustávají bezprostředně po přechodu fronty.
Na mapách jsou studené fronty označovány modrou barvou a trojúhelníčky ve směru jejího postupu.

K nejdůležitějším nebezpečným meteorologickým jevům, které může přinést přechod studené fronty patří:
- bouřky – intenzivní srážky, krupobití, zesílení a změna směru větru, turbulence, elektrické výboje apod.
- snížení dohlednosti v dešťových i sněhových přeháňkách
- zesílení větru (i bez bouřky)
- přívalové srážky, které mohou způsobit rozvodnění potoků a malých říček