Určování vzdálenosti v terénu

Pro zjišťování vzdálenosti v terénu je několik způsobů:

• a) Měření vzdálenosti krokováním. Je to nejběžnější způsob. Délka kroku dospělého člověka je asi 75 cm, dvojkrok 1,5 m.
• b) Odhad vzdálenosti podle zřetelnosti cíle

Na vzdálenost lze rozeznat:

• do 400 m – podrobnosti oblečení, známého člověka;
• do 500 m ?– zřetelné lidské postavy, okenní rámy
• do 600 m –zřetelné obrysy lidí
• do 800 m – pohyby paží a nohou
• do 1 000 m – kmeny stromů
• do 1 500 m – pohyby aut
• do 2 000 m – osaměle stojící stromy střední velikosti
• do 4 000–5 000 m – komunikace a domy
  
  
• c/ Odhad vzdálenosti nanášením známé délky do terénu
  Tento způsob je třeba rovněž nacvičit, vrýt si do paměti určité známé délky, popř. výšky předmětů. Tyto vzdálenosti porovnáváme s délkami v terénu a odhadujeme.
• d/ Poměrové měření vzdáleností pomocí stébla (tužky)
  Uvažujeme-li, že vzdálenost očí dospělého člověka je asi 6,5 cm a délka předpažené ruky asi 65 cm, dostáváme poměr 1:10. Vycházíme-li z této skutečnosti, můžeme s úspěchem odhadnout vzdálenosti tímto způsobem.
  V předpažené ruce držíme svisle stéblo (tužku) a jedním okem měříme na cíl. Potom otevřeme druhé oko a odhadneme šířku, o jakou se posunulo stéblo vzhledem k cíli. Tuto šířku násobíme desetkrát (viz poměr 1:10) a dostaneme vzdálenost od našeho stanoviště k cíli. Nevýhodou této metody je, že chyba v odhadu šířky se nám rovněž desetkrát zvětší. Pro přesnější použití tohoto způsobu je vhodné nacvičit správné držení stébla vzhledem k vlastní šíři očí tak, abychom skutečně dosáhli poměru 1:10.

Existují ještě další způsoby zjišťování vzdáleností v terénu. Důležité je použít pro jednu vzdálenosti více způsobů určení a potom stanovit průměr. Odhaduje-li několik pozorovatelů, stanovíme průměr ze všech výsledků.