Vytisknout Vytisknout vybrané kapitoly Předchozí kapitola Další kapitola

Systém krevního oběhu

Systém krevního oběhu udržuje prostřednictvím krve spojení mezi zevním a vnitřním prostředním a plní požadavky organismu na dýchání, výživu, řízení metabolismu, udržování tělesné teploty a odolnosti proti nákazám (imunitu).

Systém krevního oběhu je tvořen srdcem a cévami.

Srdce

Srdce je dutý svalnatý orgán uložený ve střední části dutiny hrudní. Srdce je rozděleno souvislou přepážkou (septem) na pravou a levou polovinu. Každá polovina je rozdělena na 2 části – síň a komoru. Síně a komory jsou široce propojeny síňokomorovými otvory, opatřenými cípatými chlopněmi. Mezi pravou síní a komorou je chlopeň trojcípá, mezi levou síní a komorou je chlopeň dvojcípá. Další chlopně – poloměsíčité – jsou uloženy při odstupu velkých cév (aorta, plicnice) z komor srdečních. Chlopně fungují jako ventily, dovolující krvi proudit pouze jednosměrně (ze síní do komor, z komor do velkých cév). Srdce je chráněno vazivovým pouzdrem – osrdečníkem (perikardem).

Stěna srdce je složena ze tří vrstev

  • epikard (tenká lesklá blána na povrchu srdce, těsně pod perikardem)
  • myokard (nejmohutnější srdeční vrstva z příčně pruhované svaloviny, bohatě cévně zásobena)
  • endokard (výstelka srdečních dutin)

Srdce potřebuje ke své práci přívod okysličené krve, která je k němu přiváděna systémem dvou věnčitých (koronárních) tepen, které se ve svalovině bohatě větví. Obě věnčité tepny (pravá i levá) odstupují z aorty těsně za poloměsíčitou aortální chlopní.


Anatomie srdce

Činnost srdce

Srdce se neustále rytmicky smršťuje a ochabuje. Smrštění nazýváme systolou, ochabnutí diastolou. Při diastole přitéká do síní krev ze žil a volně i do komor, při systole je krev vypuzována ze síní do komor a následně z komor do velkých cév. Po ukončení systoly srdce opět ochabne. Celý cyklus se periodicky opakuje frekvencí průměrně 70x za minutu.

V srdci je umístěn systém, který se stará o pravidelnou srdeční frekvenci. Je to tzv. převodní systém srdeční, který je tvořen specializovanými vlákny myokardu. Řídicím útvarem je tzv. pacemaker uložený v pravé síni srdeční.

Cévy

Krevní cévy jsou trubice, kterými proudí v těle krev. Dělíme je na tepny, žíly a vlásečnice.

Tepny vedou krev vždy směrem od srdce. Jsou pevné a pružné, přizpůsobené vysokému tlaku krve. Jejich úkolem je udržovat plynulost krevního proudu a rozdělovat jej k jednotlivým orgánům a tkáním. Jsou uloženy hluboko v tělních dutinách nebo mezi svaly. Na některých místech je můžeme hmatat jako tepající body (na krku krkavice – arteria carotis, na zápěstí tepna vřetenní – arteria radialis, v třísle tepna stehenní – arteria femoralis). Tepny se v jednotlivých orgánech dále větví v tepénky, na které navazuje vlásečnicový (kapilární) systém.

Vlásečnice (kapiláry) tvoří v orgánech rozsáhlou síť, která umožňuje oboustrannou výměnu látek mezi krví a tkáněmi (kyslík a živiny z krve do tkání, oxid uhličitý a zplodiny látkové přeměny ze tkání zpět do krve). Proud krve v kapilárách je pomalý a plynulý, tlak krve je nízký. Z vlásečnic se krev sbíhá do žil.

Žíly vedou krev vždy směrem k srdci. Stěna žil je ve srovnání s tepnami slabší. Jejich vnitřní stěna vytváří na různých místech kapsovité chlopně, které zabraňují zpětnému proudění krve do periferie. Tlak krve v žilách je nízký a proud krve pomalý. Proud krve v žilách je umožněn činností tzv. svalové pumpy a vlastní nasávací schopností srdce. Směrem k srdci tlak krve klesá a v blízkosti srdce je dokonce nižší než tlak atmosférický. Proto při poranění velké žíly poblíž srdce hrozí nebezpečí, že do ní vnikne vzduch (vzduchová embolie).

Systém krevního oběhu lze funkčně rozdělit na tzv. malý a velký krevní oběh.

Malý krevní oběh

– z pravé srdeční komory plicní tepna přivádí odkysličenou krev do plic, kde je okysličena a z plic čtyřmi plicními žilami přiváděna do levé srdeční síně.

Velký krevní oběh

– z levé srdeční komory aorta rozvádí okysličenou krev do tepenného systému těla do vlásečnic, odkud odkysličená krev proudí zpět směrem k srdci žilním systémem (z horní části těla horní dutou žílou, z dolní části těla dolní dutou žílou) do pravé srdeční síně. Do velkého krevního oběhu je vřazen vrátnicový (portální) oběh, který začíná v orgánech dutiny břišní, z nichž vrátnicová žíla (vena portae) vede krev do jater a teprve z jater krev je přiváděna do dolní duté žíly. Tento systém je logický, aby vstřebané živiny ze střev byly přivedeny rovnou do jater k dalšímu zpracování.

Velký a malý krevní oběh

Krev

Krev proudí v uzavřené cévní soustavě, je pro organismus nepostradatelná a nezastupitelná.

Funkce krve:

  • rozvádí po těle kyslík ke tkáním a odvádí oxid uhličitý z tkání do plic, kde je vydýcháván
  • přivádí tkáním výživné látky z trávicího ústrojí
  • odvádí zplodiny látkové přeměny do vylučovacího ústrojí
  • rozvádí po těle látky, které jsou nutné pro řízení a koordinaci tělesných funkcí
  • má význam v obraně organismu proti infekci
  • podílí se na udržování tělesné teploty
  • podílí se na udržování rovnováhy vnitřního prostředí

Celkový objem krve činí 8–9 % tělesné hmotnosti. U mužů cca 5–6 litrů, u žen cca 4,5 litru.

Krev

je červená neprůhledná vazká tekutina. Je to suspenze buněčných elementů (červených a bílých krvinek a krevních destiček) rozptýlených v krevní plazmě. Tyto částice jsou organismem neustále obnovovány činností kostní dřeně. Všechny mají určitou životnost a jsou odbourávány z organismu činností sleziny.

Krevní plazma

– nažloutlá, tukovými kapénkami zkalená tekutá část krve, která tvoří prostředí pro krevní částice. Obsahuje vodu a organické a anorganické látky. Má velký význam pro udržení stálého objemu krve, podílí se na transportu látek, zástavě krvácení, obraně organismu atd.

Červené krvinky (erytrocyty)

– jejich základní funkcí je přenos kyslíku do tkání. Tato funkce je zajištěna červeným krevním barvivem (hemoglobinem).

Bílé krvinky (leukocyty)

– mají schopnost pohybovat se a pohlcovat mikroorganismy a cizorodé látky. Podílí se tak na obranyschopnosti organismu.

Krevní destičky (trombocyty)

– mají důležitou úlohu při srážení krve.

Rozlišujeme čtyři základní krevní skupiny (A, B, AB, 0). Jejich určování má zásadní význam při převodu krevním (transfúzi).

Buňky krve