Buňka

Základní součástí živého organismu je buňka. Buňka se v přírodě může vyskytovat jako samostatný organismus v podobě tzv. jednobuněčných živočichů nebo jsou jednotlivé skupiny buněk spojeny v jednotný systém: organismus. Velikost i tvar buňky jsou velmi variabilní a jsou přizpůsobeny funkci buňky.
Většina buněk obsahuje jádro, které v sobě přenáší veškeré informace o příslušném organismu a má nedílnou funkci při dělení buňky. Dále buňky obsahují cytoplasmu, v níž se nacházejí útvary (organely) mající nezastupitelnou úlohu v metabolismu buňky. Buněčná membrána odděluje jednotlivé organely od cytoplasmy a dále jednotlivé buňky od svého okolí. Na buněčné membráně probíhá celá řada procesů, které slouží hlavně k prostupu látek mezi jednotlivými prostory, jež membrána ohraničuje. Prostup jednotlivých látek přes buněčnou membránu není jednotný děj, lze si ho představit tak, že každá látka má na buněčné membráně „klíčovou dírku“ pro svůj vstup – receptor.
Ke své činnosti potřebuje buňka energii, která je získávána z živin za přítomnosti kyslíku, a dále velké skupiny látek, které se podílejí na řádném průběhu jednotlivých reakcí.
Buňka ke své činnosti potřebuje nejen přísun živin a kyslíku, ale musí být zabezpečeno odstranění látek vznikajících při metabolismu. Jsou jimi např. CO2, voda a např. látky dusíkaté. Jakákoli chyba či nepoměr v přísunu energie nebo i nedostatečné odstranění látek vznikajících při metabolismu vede k prohlubování poruchy činnosti buňky s možným následným úmrtím buňky, potažmo celého organismu.