Tkáně

Soubor buněk stejného původu, tvaru a s jedinou hlavní funkcí nazýváme tkáň. V lidském těle popisujeme pět základních druhů tkání: tkáň krycí, pojivovou, svalovou, nervovou a tělní tekutiny.

Tkáň krycí

přestavuje složku, která tvoří jakousi ochranu jednotlivých dutin či orgánů a je přizpůsobena svému účelu. Rozlišuje se celá řada typů podle lokalizace. Na kůži je popisován epitel mnohovrstevný rohovějící, na rohovce jednovrstevný kubický, v dýchacím ústrojí cylindrický s řasinkami.

Tkáň pojivová

má buňky oproti tkáni krycí od sebe více vzdáleny. Mezibuněčný prostor vyplňuje mezibuněčná hmota s vlákny, která určují vlastnosti tkáně: pevnost, pružnost.
Podle tvrdosti jsou rozeznávány tři druhy pojivové tkáně: vazivo, chrupavka, kostní tkáň.
Vazivo je měkké, poddajné, vyplňuje mezery mezi jednotlivými útvary.
Chrupavka je tužší než vazivo, u člověka tvoří kloubní chrupavky, vyztužuje dýchací cesty, tvoří meziobratlové ploténky, její regenerační schopnost je velmi malá.
Kostní tkáň je nejtvrdší mezibuněčná hmota, její hlavní složku tvoří vápník.

Tkáň svalová

je tvořena buňkami protáhlého tvaru, které k sobě těsně přiléhají. Jejich charakteristickou vlastností je dráždivost a stažlivost. Rozeznáváme tři typy svalové tkáně: hladká, příčně pruhovaná a srdeční. Sval hladký je přítomen ve vnitřních orgánech, je řízen vegetativním nervstvem, které není vůlí ovlivnitelné; příčně pruhovaný sval se podílí na pohybu a je vůlí ovlivnitelný. Srdeční svalovina je schopna stahu i bez nervových popudů, má vlastní řídicí systém, tzv. převodní systém srdeční (viz srdce).

Tkáň nervová

je uzpůsobena k přijímání podnětů, jejich vedení a ukládání. Skládá se z velmi složité prostorové sítě specializovaných buněk, které se vzájemně dotýkají svými výběžky. Podpůrné buňky vyplňují prostor mezi nervovými buňkami, tvoří kostru nervové tkáně, zabezpečují výživu a pomocné funkce pro nervové buňky. Nervová buňka je tvořena tělem buňky s jádrem a jedním až mnoha výběžky. Nervové buňky se po narození již dále nemnoží. Těla nervových buněk a krátké výběžky jsou anatomicky součástí centrálního nervového systému (CNS), což je mozek a mícha. Dlouhé výběžky vybíhají z CNS daleko od těla buněk do celého organismu, jsou spojovány do svazků a vytvářejí vlastní nervy neboli periferní nervový systém. Zabezpečují tak spojení periferie s CNS. Charakteristickými vlastnostmi nervových buněk jsou dráždivost a vodivost.

Tělní tekutiny

jsou zvláštní tkání. Jsou to složité tekutiny tvořené složkou tekutou a buněčnou. Patří sem krev, míza a mozkomíšní mok. Vyskytují se v cévách, mezibuněčném prostoru a ve zvláštních ohraničených prostorách lebky a páteřního kanálu.