Vyprošťování, polohování, fixace

Vyprošťování

Nedílnou součástí práce záchranných týmů v rámci přednemocniční péče o pacienta je velmi často nutnost jeho vyproštění z bezprostředního místa nehody. Prioritou při vyprošťování by vždy mělo být nejdříve uvolnit horní polovinu těla (hlava, hrudník) tak, aby bylo umožněno spontánní dýchání, event. byly vytvořeny podmínky pro provádění kardiopulmonální resuscitace (KPR). Vždy se snažíme vyhnout pohybům do stran, event. rotacím trupu, působíme v ose páteře tak, abychom předešli možným sekundárním poraněním. V situacích, kdy je vyproštění pacienta technicky náročné, nevyprošťujeme za každou cenu, zajistíme základní životní funkce a samotné vyproštění ponecháme na technickou odbornou pomoc. Při poraněních hlavy a podezření na úraz krční páteře je nutné ještě před manipulací s pacientem fixovat krk pomocí Schanzova límce.

Rautekův hmat

Použijeme jej při záchraně nemocných z polohy vsedě nebo vleže, tj. např. při vyprošťování raněných z havarovaného vozidla nebo obecně všude tam, kde je nemožné bezprostřední použití nosítek.

Technika:

• Sedícího pacienta uchopíme zezadu oběma horními končetinami přes jeho podpaží za předloktí horní končetiny, která je ohnuta v lokti v pravém úhlu. Předloktí uchopíme shora oběma rukama a tiskneme jej ve výši nadbřišku proti tělu pacienta. Tahem vzhůru a dozadu pacienta nadzvedneme a opatrně přesunujeme. Můžeme rozložit jeho hmotnost tím, že ho podpíráme svými stehny. Chůzí pozpátku pacienta přesuneme na bezpečné místo. Další zachránce mu může zvednout dolní končetiny.
• U ležícího pacienta se postavíme za jeho hlavu, oběma rukama uchopíme záhlaví a šíji a opatrně nadzvedneme horní část těla zraněného a nahneme dopředu. Zvednutý trup podepřeme svými koleny a dále pokračujeme jako u pacienta sedícího.

Sejmutí ochranné přilby

U zraněných s ochrannou přilbou na hlavě je nutné před vyšetřením tuto opatrně sejmout, neboť jen takto lze spolehlivě zhodnotit jejich stav. Vzhledem k možným poraněním zejména krční páteře je nutno postupovat opatrně, vyhnout se záklonu, předklonu a rotačním pohybům. Pokud možno by měli při této činnosti vždy spolupracovat dva zachránci.

Technika:

• U pacienta ležícího na zádech si první zachránce klekne za jeho hlavu a drží ji v lehké extenzi tím, že uchopí oběma rukama dolní čelist a hlavu opatrně táhne kraniálně (směrem nahoru).
• Druhý zachránce uvolní řemínek pod bradou a poté místo prvního zachránce přebírá hlavu pacienta a pokračuje v její extenzi tím, že obejme jeho bradu a tlačí kraniálním směrem (nahoru). Nyní může první zachránce opatrně sejmout přilbu tak, že ji táhne směrem kraniálním ve směru osy páteře.

Polohování

Součástí přednemocniční neodkladné péče je mimo poskytnutí neodkladných výkonů také uložení pacienta do správné polohy, respektující jeho stav, obtíže a jejich příčinu.

Stabilizovaná poloha (Rautekova)

Je určena pro osoby v bezvědomí se zachovanými základními životními funkcemi, zejména s dostatečně účinným spontánním dýcháním. Tato poloha umožňuje volné vytékání případné krve, zvratků nebo slin z dutiny ústní ven, bez nebezpečí vniknutí do dýchacích cest.

Technika:

• Poklekněte vedle pacienta, položte jej na záda s nataženými dolními končetinami a horní končetiny podél těla.
• Ruku pacienta blíže k vám natáhněte tak, aby svírala s tělem pravý úhel a ohněte v lokti dlaní nahoru.
• Druhou ruku pacienta přeložte přes hrudník a přidržte u tváře pacienta blíže k vám.
• Uchopte vzdálenější dolní končetinu nad kolenem a otočte pacienta k sobě s tím, že noha zůstává stále na podložce a jak kyčel, tak i koleno jsou ohnuty do pravého úhlu.
• Hlavu pacienta, položenou na hřbetě ruky výše uložené nad podložkou, zakloňte mírně dozadu a ujistěte se, zda jsou dýchací cesty volné.

Autotransfúzní poloha

Jedná se o polohu vleže na zádech s podloženými nebo zvednutými dolními končetinami, aby byl při snížené náplni cévního řečiště (krvácení, šokový stav) zajištěn co největší přítok krve do mozku. Obdobou je Trendelenburgova poloha, kdy je celé tělo uloženo na vodorovné podložce, skloněné v celé podélné ose pod úhlem 45 stupňů hlavou dolů.

Speciální polohy

Při některých onemocněních či příznacích je výhodné pacienta uložit do některé speciální polohy, která zmírňuje jeho obtíže a umožní pohodlnější transport.

• Při dušnosti (astma, srdeční selhání): horní část těla podložená s pokrčenými koleny (Fowlerova poloha), event. mohou být kolena natažená
  
  
• Při srdečním selháním s otokem plic: polosed se spuštěnými dolními končetinami
• Při poranění lebky a mozku: horní část těla zvýšena o 30 stupňů a hlava ve středním postavení (z důvodu snížení mozkového tlaku)
  
  
• Při poranění hrudníku: horní část těla zvýšená, poloha na zraněné straně (z důvodu lepší ventilace nezraněného křídla plic)
• Při poranění břicha: poloha na zádech s pokrčenými koleny a zvýšení horní části těla
  
  
• Při poranění páteře: rovné uložení na předem tvarované vakuové matraci nebo scoop rámu
  
  
• Obecně platí – pokud pacient zaujímá polohu, která mu vyhovuje, ulevuje jeho obtížím a neohrožuje jeho základní životní funkce, vždy tuto polohu respektujeme a nenutíme jej do polohy „akademické“ .

Fixace

Znehybnění neboli fixace či imobilizace je základní způsob ošetření poranění pohybové soustavy (vymknutí, podvrtnutí, zlomeniny apod.). Je prevencí možného sekundárního poškození a současně působí analgeticky (zmírňuje bolest). Základní technikou v přednemocniční péči je fixace pomocí dlah.

Dlahové obvazy

Dlahou nazýváme jakoukoliv pevnou (rigidní) či tvarovatelnou (flexibilní) tvrdou podložku odpovídajících rozměrů, která je schopna po přiložení a následné fixaci k poraněné části pohybové soustavy tuto znehybnit a umožnit jak transport zraněného, tak i následné další léčení postižené části těla. Dle konstrukce, použitých materiálů i způsobu použití rozlišujeme několik základních typů dlah.

Kramerovy dlahy – základní kostra je tvořena kovovým drátem ve tvaru „žebříčků“, která je obalena měkkým materiálem (vata, buničina). Jejich výhoda spočívá ve snadné tvarovatelnosti.

Pneumatické dlahy – jsou vyrobeny z umělohmotných či pryžových materiálů. Jejich použití je zejména při fixaci horních a dolních končetin. Nevýhodou jejich použití je možný vznik nežádoucí komprese měkkých částí končetin a současné zhoršení prokrvení fixované končetiny.

Vakuové dlahy – opět většinou z umělých hmot či pryžových materiálů, které jsou vyplněny sypkým, přesně rozměrově a hmotnostně definovaným materiálem, který po aktivním odsátí vzduchu a patřičném natvarování tvoří vlastní imobilizační složku příslušné dlahy.

Extenční dlaha – sloužící k fixaci zlomenin dolních končetin. Základ tvoří kovový, do délky nastavitelný rám, který se podkládá pod postiženou dolní končetinu. Pomocí pásků se suchým zipem se končetina upevní a kolem kotníku se připne třmen s úchytem. Na dolním konci dlahy je zařízení na principu kladky, s nímž se třmen spojí. Opatrným navíjením poraněnou končetinu natáhneme v dlouhé ose.

Obecné zásady správného přiložení dlahy

• Dlaha musí délkou překrývat oba klouby sousedící se zlomeninou
• Kramerovy dlahy přikládáme po stranách končetin, kdy je lépe využita jejich zpevňovací funkce
• Tvarování dlahy provádíme vždy podle zdravé končetiny
• S pacientem a postiženou částí jeho těla manipulujeme co nejšetrněji

Dlahové obvazy horní končetiny

• Při poranění v oblasti ramenního kloubu (klíční kosti, lopatky, hlavice pažní kosti) stačí fixovat horní končetinou flektovanou v loketním kloubu k trupu šátkovým obvazem
  
  
• Při zlomenině pažní kosti přikládáme dlahu od konečků prstů až na rameno Při poraněních v oblasti loketního kloubu a předloktí přiložíme dlahu od konečků prstů až na paži
  

Dlahové obvazy dolní končetiny

• Při zlomenině stehenní kosti se mohou použít dvě Kramerovy dlahy přiložené ze stran na končetinu: jedna ve tvaru písmene L se přiloží na vnitřní stranu od třísla pod ploskou chodidla na kotník, druhá ve tvaru písmene I se šetrně zasouvá z vnější strany končetiny do dlahy L a jde až nad pas.
• Můžeme také použít speciální extenční dlahu (viz výše).
• Další možností fixace zlomeniny kosti stehenní je použití vakuové matrace, kterou vytvarujeme do „korýtka“ a popruhy pevně stáhneme. Jako vlastní dlaha zde působí druhá zdravá končetina.
• Při poranění kolene či zlomeninách bérce přiložíme opět dvě Kramerovy dlahy ve tvaru L a I, jdoucí od prstů až po stehno, event. použijeme vakuovou dlahu ve stejném rozsahu.
  
  
• Kotník, zánártí a prsty fixujeme Kramerovou dlahou tvaru L od plosky nohy ke kolenu, event. opět vakuovou dlahou stejného rozsahu.

Pomůcky pro imobilizaci páteře

Vakuová matrace

Lze ji použít nejen při poranění páteře, ale také při transportu pacienta s polytraumatem, zlomeninou pánve, krčku kosti stehenní apod.

Technika použití:

Pacienta přemístíme na vakuovou matraci co nejšetrněji pomocí scoop rámu, event. za účasti několika osob. Po jeho správném uložení nahrneme okraje co nejblíže k tělu pacienta, otevřeme ventil vakuové matrace a odsajeme vzduch přiloženou pumpou nebo běžnou odsávačkou. Vzduch odsáváme až do ztuhnutí matrace, kdy udrží požadovaný tvar, pak ventil uzavřeme. Správnou funkci vakuové matrace musíme během celého transportu kontrolovat.

Fixační límec

Používá se při poranění krční páteře. Existuje několik typů fixačních límců co do tvaru i použitého materiálu (Schanzův límec, California aj.). Při jeho přikládání je nutné dodržovat některá základní pravidla:

• použijeme jej již při pouhém podezření na poranění krční páteře
• na krční páteř nasazujeme ještě před zahájením vyprošťování poraněného
• při vlastním přikládání se musíme vyvarovat rotačních pohybů hlavy
• po celou dobu přikládání až do definitivní imobilizace držíme hlavu v ose páteře a v lehké extenzi
• u ležícího pacienta nejprve podsuneme zadní část límce mezi jeho krk a podložku a poté přiložíme přední část límce pod jeho bradu a na straně přitáhneme popruhy