Základní vyšetření a monitorování pacienta

2.1.1. Základní vyšetření pacienta

Celková situace:

Nejprve posoudíme celkovou situaci na místě nehody, a to ze dvou hledisek:

• a/ jaký mohl být mechanismus úrazu či okolnosti vzniku potíží: při úrazech např. výška pádu či možnost poranění o ostré předměty při pádu, možný náraz na strom, srážka lyžařů apod. Důležité je dotázat se svědků. Při neúrazových potížích může být důležitá teplota (zesílení účinku mrazu prudkým větrem, náročnější fyzická činnost v horku, na prudkém slunci, pobyt v teplém vydýchaném vzduchu v uzavřeném prostoru, těžká fyzická námaha u netrénovaného člověka apod.)
• b/ posoudíme, zda lze v dané situaci bezpečně poskytnout první pomoc, či zda není nutné nejprve podmínky technicky vytvořit, zajistit bezpečnost postiženému i zachráncům.

1. Celkový stav postiženého:

Nejprve se zaměříme na nejdůležitější funkce: posoudíme stav vědomí, dýchání a oběhu a všimneme si polohy či pohyblivosti postiženého. V této fázi je cílem zjistit, zda není nutné zahájit neodkladné život zachraňující výkony, např. resuscitaci nebo stavění velkého krvácení.

Stav vědomí:

Porucha kvantitativní znamená lehčí, těžší či úplnou ztrátu vědomí: somnolence – spavost či mrákotný stav, ze kterého lze postiženého snadno probudit a navázat s ním slovní kontakt

sopor – postiženého lze probudit jen silnějším (bolestivým) podnětem, ihned znovu upadá do bezvědomí

kóma – postiženého nelze probudit ani silnými (bolestivými) podněty

Poruchy kvalitativní znamenají, že postižený je sice při vědomí, ale nechová se či nereaguje adekvátně situaci. Může jít o delirantní stavy, halucinace, zmatenost. Příčin může být velké množství, v první fázi jen zjišťujeme, zda s námi postižený bude spolupracovat, či zda bude spolupráce obtížná či nemožná, tedy pravděpodobně vyžadující asistenci více zachránců.

Souhrnně lze ohodnotit tíži ztráty vědomí tzv. Glasgowskou škálou (Glasgow Coma Scale, GCS), vhodnou zejména pro rychlou vzájemnou komunikaci mezi záchrannými týmy:

Hodnotíme stav (otevření) očí, odpověď na slovní výzvu a pohybovou odpověď na výzvu či podráždění :

Otevření očí:

spontánní	4
na výzvu	3
na bolestivý podnět	2
nereaguje	1

Slovní odpověď:

plný kontakt	5
zmatená	4
nepřiměřená	3
nesrozumitelná	2
žádná odpověď	1

Motorická (pohybová) odpověď:

vyhoví na výzvu	6
cílená obranná reakce	5
účelová úhybná reakce	4
flexní necílená reakce (na podráždění pokrčí končetinu)	3
extenzní reakce (po podráždění napne končetinu)	2
žádná reakce	1

Sečteme 3 hodnoty (za každou kvalitu jedna hodnota). Při plném vědomí získáme 15 bodů, prohlubující se poruchou vědomí body klesají až ke 3 bodům (při hlubokém bezvědomí).

Pohyblivost

Je postižený pohyblivý? V jaké je poloze ?

• aktivní poloha – schopen zaujmout libovolnou polohu sám, bez zřetelného omezení
• pasivní poloha – postižený je bezvládný, mění polohu jen s pomocí zachránců
• vynucená poloha – postižený vyhledává polohu zmírňující jeho potíže (schoulený na boku při bolestech břicha, vzpřímeně sedící s rukama doširoka opřenýma při dušnosti /orthopnoická poloha/)

Pokud nezjistíme nutnost zahájit ihned resucitaci či jiný neodkladný výkon, vyšetříme nejprve tu oblast, kde postižený udává potíže. Následně pokračujeme ve vyšetření systematicky v uvedeném pořadí:

2. Hlava a krk

Pátráme po známkách poranění (krev může být skrytá ve vlasech!). Zejména u úrazů pátráme po sekreci (výtoku) z nosu či uší, a to jak krvácení, tak výtoku tkáňového či mozkomíšního moku (žlutavé či bezbarvé vazké tekutiny). To může znamenat vážný úraz hlavy, s úrazovým poškozením mozku!

Oči:
Nejprve si všimneme zornic. Vážnými nálezy je nestejná velikost zornic (anizokorie), nápadné roztažení (zvětšení) obou zornic (mydriasa), absence zmenšení zornic při pohledu do světla (rozevřeme-li prsty dosud zavřené oči).
Bělmo může být prokrvácené u úrazu hlavy.
Kolem očí může prosvítat krevní výron ve tvaru brýlí (brýlovitý hematom), který je zpravidla známkou zlomeniny báze lebeční.

Dutina ústní:
Všimneme si barvy rtů! Namodralá barva (cyanóza) znamená poruchu okysličování krve (poruchu dýchání, vážná onemocnění srdce a plic, některé otravy). U pacientů s poruchou vědomí musíme prohlédnout, zda nekrvácí do úst, zda ústa (a tedy i dýchací cesty) nejsou ucpána krevními sraženinami či cizím materiálem (sněhem u zasypaných, bahnem u topících se). Po úraze obličeje mohou být překážkou v ústech vyražené zuby. Zejména u starších postižených s poruchou vědomí a reflexů musíme vyloučit jako překážku umělý chrup.

Krk:
Nejsou poraněny (nekrvácí?) velké cévy?
Hmatáme tep na krkavicích (karotidách), a to bříšky 1–3 prstu (nikoli špičkami prstů, nikoli palcem). Bříška ukazováku a prostředníku položíme na „ohryzek“ nemocného, odtud je posuneme do strany, kde narazíme na vřetenovitý sval (kývač) a lehce stiskneme, směrem mezi sval a průdušnici. Pokud tep necítíme, zkusíme totéž na druhé straně krku. Nikdy nezkoušíme hmatat tep na obou stranách zároveň. Při vyšetření krku eventuálně uvolníme těsný oděv, který by postiženému mohl bránit ve volném dýchání.

3. Hrudník:

Při úrazu prohlédneme a prohmatáme hrudník, zda je symetrický, zda jsou žeberní oblouky pevné. Při pohmatu sledujeme eventuální bolestivost.

Pozorujeme dechové pohyby hrudníku. Fyziologicky jsou symetrické. Asymetrické (stranově nestejné) mohou být při pneumothoraxu. Paradoxní dýchání (vpadávání hrudní stěny při nádechu) je známkou sériové fraktury žeber. Současně si všimneme rychlosti dýchání, pravidelnosti dechu, event. zjevně zvýšené dechové námahy, slyšitelného pískání v dechu postiženého. Kvalitu srdeční činnosti posoudíme podle celkového stavu (vzhled kůže a sliznic v obličeji), pohmatem tepu na krkavicích při vyšetření krku, méně spolehlivě pohmatem na zápěstí.

4. Trup a břicho:

Sledujeme, zda jsou trup a břicho symetrické. V horní polovině břicha vidíme za fyziologické situace dýchací pohyby, současné s pohyby hrudníku. Břicho jemně prohmatáme, sledujeme, zda není při zmačknutí nápadně bolestivé či v některém místě nápadně (prknovitě) tuhé. To může znamenat dráždění pobřišnice (např. vážným nitrobřišním zánětem nebo poúrazovým, ale i spontánním krvácením do břicha). Mírným tlakem zjistíme, zda nejsou bolestivé bederní krajiny.

5. Končetiny:

Prohlédneme končetiny zda jsou v přirozené poloze, zkusíme, zda nejsou na pohmat bolestivé klouby, svaly či dlouhé kosti. Vyzkoušíme, zda postižený může klouby sám hýbat na výzvu. V případě poruchy vědomí zkusíme, jsou-li pasivní pohyby ve velkých kloubech volné.

2.1.2. Monitorování pacienta:

Během transportu či během čekání na transport nebo další odbornou pomoc je nutné stav postiženého stále (opakovaně) sledovat. Čím je stav těžší, tím častější musí být kontroly. Kontrolujeme zejména stav vědomí, dýchání a srdeční činnost.

Špatnými známkami jsou:

• prohlubující se ztráta vědomí, postižený přestává se zachráncem komunikovat
• kvalitativní změny vědomí (postižený začne být neklidný, zmatený, dezorientovaný, ptá se opakovaně na tytéž věci )
• nastupující cyanóza rtů, ušních boltců, nosu či prstů rukou (znamená zhoršení okysličování krve, tedy selhávání oběhu, pokles krevního tlaku)
• prohlubující se bledost kůže, spojivek či sliznice dutiny ústní u krvácení (známka zhoršující se anemie, resp. pokračujícího krvácení).
• zrychlení dechu, nepravidelný dech (pokračující krvácení, selhávání krevního oběhu, nastupující šokový stav)
• zrychlení tepu, slabý – nitkovitý tep, nepravidelný tep, pocení (známky poklesu krevního tlaku, selhávání oběhu, rozvíjejícího se šoku)

Při jakémkoli zhoršení stavu musíme hledat příčinu:

• je případné krvácení skutečně účinně zastaveno?
• nepřehlédli jsme skryté krvácení?
• nepřehlédli jsme skryté poranění hrudníku či břicha? - nemá postižený velké bolesti?
• je transport dostatečně šetrný, aby nezhoršil stav pacienta?

Máme-li technické vybavení, může sledování postiženého usnadnit pulsní oxymetr, který nás informuje o okysličení krve a srdeční frekvenci, a alarmem nás upozorní na pokles pod kritickou (nastavenou) hodnotu. Pozor: za nízkých teplot nemusí být údaje pulsního oxymetru přesné (záleží na typu přístroje).

Během ošetřování a během transportu je nutné opakovaně s postiženým mluvit, zklidňovat, ubezpečit ho o zajištění pomoci, připravit předem na případnou délku transportu, informovat o případném navázání spojení a spolupráci se ZZS.