Břicho

Nejčastěji se jedná o poranění tupá, vznikající nárazem nebo stlačením při dopravních nehodách, při práci, sportu, pádech z výšky.

Méně často jde o poranění otevřená (bodná, řezná, střelná, ...).

Anatomická poznámka

Hranice břicha

Horní hranice břicha proti hrudníku:

• povrchová hranice běží od mečovitého výběžku hrudní kosti podél dolního okraje hrudního koše k trnu Th12
• hlubokou hranici tvoří bránice, která vyklenuje vysoko do hrudníku, vpravo zasahuje až do výše 4. mezižebří, vlevo do výše 5. mezižebří. Polohu přibližně udává xifisternální čára (příčná čára probíhající na úrovni spojení mečíku s tělem hrudní kosti).

Dolní hranice břicha proti dolní končetině a pánvi:

• povrchová hranice probíhá podél hřebene kyčelního k přednímu trnu kyčelnímu a odtud podél tříselné rýhy nad zevní pohlavní orgány
• hluboká hranice se nekryje s povrchovou hranicí. Tvoří ji rovina pánevního vchodu, tj. hranice mezi velkou a malou pánví. Velká pánev (tj. horní část pánve) se tedy počítá k dutině břišní.

Břišní krajiny

Jsou to jednotlivé části břicha rozdělené topograficky a užívají se zejména k přesnějšímu popisu určitého nálezu.

Jednak se oblast břicha dělí na čtvrtiny, tj.: PH - pravý horní kvadrant LH - levý horní kvadrant PD - pravý dolní kvadrant LD - levý dolní kvadrant.	a dále na: pravé hypochondrium epigastrium levé hypochondrium pravé mezogastrium umbilikální oblast levé mezogastrium pravé hypogastrium suprapubická oblast levé hypogastrium.

Rozčlenění dutiny břišní:

Dutina břišní se dělí na:

1. dutinu pobřišnicovou (peritoneální), ohraničenou nástěnnou pobřišnicí
Peritoneální dutina je rozdělena úponem příčného tračníku na část horní (supramesokolickou) a dolní (inframesokolickou).

Supramesokolická část peritoneální dutiny obsahuje:

• játra,
• žaludek,
• slezinu
• část dvanáctníku
• část slinivky břišní.

Inframesokolická část peritoneální dutiny obsahuje:

• část dvanáctníku
• část slinivky břišní
• kličky tenkého střeva
• tlusté střevo  

2. prostory extraperitoneální – jsou mezi stěnou břišní a nástěnnou pobřišnicí. Podle vztahu k peritoneální dutině rozeznáváme prostor:

• preperitoneální – zde je uložen močový měchýř (peritoneum kryje jeho zadní stěnu)
• infraperitoneální
• a významný retroperitoneální (prostor mezi pobřišnicí a zadní stěnou břišní). Tento prostor je vyplněn vazivem a tukovou tkání. Jsou zde uloženy retroperitoneální orgány, cévy a nervy.

Obsah retroperitoneálního prostoru

orgány	cévy	nervy
nadledvinky ledviny pánvičky ledvinové, močovody (na zadní stěnu břišní přirůstají a sekundárně retroperitoneálními se stávají vzestupný a sestupný tračník, dvanáctník a slinivka břišní)	břišní aorta a její párové větve: kyčelní tepna křížová tepna, dolní dutá žíla a její přítoky, lymfatické uzliny a mízní kmeny a začátek hrudního mízovodu	sympatické provazce, autonomní nervové pleteně a ganglia autonomních pletení

Klasifikace poranění břicha

Zavřená poranění

• pouze stěny břišní
• s poraněním nitrobřišních orgánů
• retroperitonea

Otevřená poranění

• nepronikající
• pronikající do dutiny peritoneální

Přenesením tlaku na břišní dutinu u zavřených poranění dochází především k roztržení parenchymatózních orgánů (sleziny, jater) s krvácením do dutiny břišní nebo k úrazovým proděravěním trávicího ústrojí. Méně časté jsou ruptury bránice a jiných břišních orgánů. Z orgánů retroperitonea jsou nejzávažnější poranění ledvin, pankreatu a ruptury močového měchýře či uretry, obvykle sdružená se zlomeninami pánve.

Poranění břicha a retroperitonea ohrožuje zraněného především krevní ztrátou – vzniká hypovolemický šok. Střevní a urinózní infekcí dutiny břišní a retroperitonea vzniká šok septický. V případě rozsáhlé ruptury bránice vzniká dechová nedostatečnost.

Příznaky a diagnostika

1. Otevřená poranění (popřípadě evidentně penetrující) většinou nevedou k diagnostickým problémům. Druh a stupeň intraabdominálních poranění se však prokáže až na operačním sále.

2. Tupá poranění se mohou diagnostikovat mnohdy velmi obtížně, zvláště u polytraumat – sdružených poranění nitrolebečních, hrudních, poranění páteře a míchy. Již mechanizmus úrazu vyvolává podezření, které zesílí patologické napnutí břišního svalstva a bolestivost při palpaci břišní stěny, především v obou podžebřích (slezina, játra). Důležité je sledování tepu a krevního tlaku. Na poranění nitrobřišních orgánů myslíme:
   • u postiženého v šoku, který má bolesti břicha
   • při každém úrazu, kdy došlo k úderu na břicho nebo bederní krajinu s následnou bolestí této krajiny
   • při mnohačetných poraněních, kdy šokový stav při poranění hrudníku, velkých kloubů a kostí může odvést pozornost od poranění břicha

První pomoc

Zraněného s podezřením na závažné zavřené poranění břicha ukládáme na nosítka s podložením pokrčených dolních končetin ve vyšší poloze, event. se snížením horní poloviny těla (Trendelenburgova poloha), případně použijeme správně vytvarovanou vakuovou matraci. Zavedeme infuzi náhradního roztoku. Zaujme-li zraněný během transportu polohu na boku, která pro něho může být méně bolestivá, nebráníme se tomu. Kontrolujeme však pečlivě jeho stav. Nepodáváme analgetika a nic per os.

Otevřená poranění břicha kryjeme sterilním mulem. Jestliže rána silně krvácí, zatamponujeme ji nebo stiskneme (při nebezpečí velké ztráty krve i holými prsty). Při výhřezu střevních kliček neprovádíme jejich repozici do dutiny břišní. Překryjeme je sterilním obvazem, který zvlhčujeme fyziologickým roztokem a chráníme před prochladnutím. Je zakázán jakýkoli perorální příjem.