Poruchy vědomí

Charakteristika, mechanismus vzniku, příznaky

Na stavu bdělosti se podílejí strukturálně i funkčně velmi složitě propojené skupiny mozkových buněk, které spolu na různých úrovních spolupracují. Narušení jejich spolupráce jakýmkoliv mechanismem vede k poruše vědomí, která může být jak kvalitativní (např. stavy zmatenosti), tak kvantitativní. Bezvědomí jako kvantitativní porucha vědomí je obvykle projevem potenciálně závažného postižení činnosti mozku.

Kvantitativní poruchy vědomí můžeme zjednodušeně rozdělit do 3 skupin:

1. somnolence – ospalost, pacient reaguje na slovní výzvu, odpoví na jednoduché otázky, poté opět usíná
2. sopor – připomíná hluboký spánek, bolestivými podněty lze pacienta na chvíli probudit, na otázky ale není schopen adekvátně odpovědět
3. kóma – postiženého nelze vzbudit ani bolestivými podněty, v bezvědomí lehčího stupně lze bolestivými podněty vyvolat pouze nekoordinované pohyby končetin, v hlubokém kómatu nereaguje postižený vůbec, navíc může docházet i k poruchám dýchání a krevního oběhu

Ke kvantitativním poruchám vědomí patří i mdloba, jedná se o krátkou ztrátu vědomí způsobenou přechodnou nedokrveností mozku z náhlého poklesu krevního tlaku.

Nejčastější příčiny bezvědomí:

1. funkční poruchy, postihující nejčastěji difuzně mozkové struktury
   • poruchy prokrvení mozku s následným nedostatkem kyslíku – v důsledku postižení mozkových cév, poruch srdečního rytmu, zánětlivých onemocnění apod.
   • epileptické záchvaty
   • úrazy – jako např. otřes mozku a zhmoždění mozku
   • poruchy metabolické a nemoci žláz s vnitřní sekrecí – např. dekompenzovaná cukrovka, selhání jater apod.
   • otravy – např. drogy, alkohol, léky, chemikálie apod.
2. strukturálně podmíněné procesy
   • krvácení do mozkových struktur
   • nádory, metastázy
   • akutně probíhající infekční či zánětlivá onemocnění mozku
3. projevy duševních onemocnění
   • hyperventilační křeče
   • hysterické záchvaty
   • závažná psychiatrická onemocnění

Nezřídka je nezbytné vyloučit simulaci pacienta!

První pomoc

1. kontrola dýchání (udržování volných dýchacích cest) a krevního oběhu (tep na krkavici)
2. průběžné hodnocení hloubky bezvědomí (reakce na slovní či bolestivý podnět)
3. zhodnotit barvu nemocného, polohu, ev. pohyby končetin nebo trupu včetně případných křečí
4. zajistit stabilizovanou polohu na boku, u mdloby obvykle postačí krátkodobě poloha na zádech se zvednutými dolními končetinami
5. pátrat po známkách úrazu, zastavit případné zevní krvácení
6. kontrola stavu zornic (nestejná velikost, zneokrouhlení apod.) a jejich reakce na světlo
7. důležitý je rozhovor se svědky události, informace o prvních příznacích poruchy vědomí, ev. odebrání údajů o předchozím zdravotním stavu (cukrovka, epilepsie, nádorové onemocnění, úraz v minulosti, alkoholismus apod.) od příbuzných či známých, jsou-li přítomni na místě události, v případě úrazu zjistit mechanismus úrazu
8. ohledání místa události (obaly od léků, zbytky stravy, zvratky apod.)
9. přivolání odborné lékařské pomoci (155)