Nervový systém
Jedná se o mladší systém řízení organizmu. Je členěn na centrální nervový systém, systém periferní a vegetativní.
Centrální nervový systém je tvořen mozkem a míchou.
Periferní nervový systém je tvořen nervy vystupujícími v meziobratlových prostorech a postupujícími dále k orgánům, které jsou jimi inervovány. V řadě případů provázejí cévy, a tvoří tak nervověcévní svazek (velice často je nerv nazýván podle doprovázející tepny či žíly).
Periferní nerv je možné si představit jako soustavu vlákem, která přivádí do periferie a z periferie odvádí různé typy podnětů. Podle toho rozeznáváme např. vlákna motorická, přivádí vzruch ke svalu, vlákna senzitivní, vedou např. pocit bolesti z periferie.
Mícha je oválný protáhlý orgán, na řezu má tvar motýla vyplňující z části páteřní kanál, který je ve zbytku vyplněn periferními nervy za charakteristického tvaru koňského ocasu. Z hlediska funkčního představuje mícha soubor nervových vláken, která se sdružují v různé dráhy. Dráhami prochází různé druhy informací nutných pro řízení činností. Dráhy tvoří tzv. bílou hmotu míšní. Centrálně je ve tvaru motýla umístěna tzv. šedá hmota míšní, která je tvořena těly nervových buněk. Jedná se funkčně o místo, kde dochází k přepojení jednotlivých drah.
Z hlediska funkce se popisuje tzv. reflexní oblouk, který si lze představit jako průběh informace z periferie do centra, vyhodnocení informace s následující odezvou. Velmi jednoduché reflexy (ale v řadě případů velmi důležité) probíhají pouze na úrovni míchy. Řada reflexů však probíhá až v úrovni mozku
Mozek je z hlediska popisného možné rozdělit do několika skupin: koncový mozek, mezimozek, střední mozek, mozeček a most Varolův a prodloužená mícha. Nebo též na dvě hemisféry, na pravou a levou. Opět je v jeho struktuře patrná šedá a bílá hmota, přičemž šedou hmotu na povrchu mozku tvoří těla nervových buněk a jejich spojení krátkými výběžky a pod ní je bílá hmota mozková, kterou tvoří spleť mozkových drah spojující jednotlivé etáže mozku a podpůrné buňky. Dlouhé výběžky většiny nervových buněk a podpůrné gliové buňky mají bílý obal z myelinu, odtud jejich bílá barva.
Každá z uvedených částí má svoji nezastupitelnou úlohu, v některé probíhají jen dráhy, v jiných částech jsou uložena jádra, která slouží jako centra nebo místa přepojení jednotlivých drah. Důležitou částí je prodloužená mícha, kde jsou umístěna životně důležitá centra. Z mozku vystupuje 12 hlavových nervů, které mimo jiné přivádějí podněty z jednotlivých receptorů, inervují obličej či jsou i zdrojem vegetativních vláken. V kůře mozkové jsou umístěna centra, jako je třeba centrum řeči, sluchové centrum, centrum zrakové, pohybové atd.
Mozek – řez ve střední rovině
- Tvrdá plena mozková
- Povrchový žilní sinus
- Čelní lalok mozkový
- Týlní lalok mozkový
- Postranní komora mozková
- Mozeček
- Prodloužená mícha
- Střední mozek
- Most Varolův
- Mezimozek
- Hypofýza
- Temenní lalok mozkový
Organismus je řízen dvěma systémy: nervovým a humorálním (hormony). O koordinaci obou systémů se stará hypotalamus s hypofýzou. Není bez zajímavosti, že někdy rozsáhlé poškození části mozku znamená malé poškození funkce, v jiném případě může vést malé poškození ke smrti jedince.
Autonomní nervstvo se podílí na řízení činnosti orgánů. Z pohledu funkčního se dělí na sympatikus a parasympatikus. Vlákna sympatiku vystupují z páteřní míchy hrudní a bederní, vlákna parasympatická z mozkového kmene a oblasti kosti křížové.
Podle typu receptorů je možno je dále dělit. Ve většině případů působí protichůdně. Např. sympatikus zrychluje srdeční frekvenci, parasympatikus zpomaluje. Jejich vliv je uspořádán tak, aby nedocházelo k protichůdné reakci (např. aby při zrychlené frekvenci srdeční nedošlo k zúžení bronchů apod.). Činnost vegetativního nervstva nelze volně ovlivnit, avšak zásah do jeho činnosti se často provádí pomocí řady léků, např. při léčbě vysokého krevního tlaku či bronchiálního astmatu. Vegetativní nervový systém ovlivňuje také velká skupina jedů obsažených v rostlinách.