Bouře
K nejnebezpečnějším meteorologickým jevům v letní polovině roku patří v horách bouřky
Aby se vytvořily, je nutné, aby byly splněny dvě základní podmínky:
- vzduch musí být dostatečně instabilní – tedy teplota s výškou musí velmi rychle klesat, to proto, aby částice vzduchu, teplejší a tudíž lehčí než okolí, snadno vystupovaly do vyšších vrstev atmosféry
- vzduch musí být dostatečně vlhký, aby mohla vodní pára při ochlazování kondenzovat – při kondenzaci dojde k uvolnění latentního tepla a tím k urychlení vzestupných pohybů
Podle toho, za jakých okolností jsou uvedené podmínky splněny, rozlišujeme druhy bouřek:
1. frontální bouřky
2. bouře uvnitř vzduchových hmot
a. bouřky z tepla, které se objevují v době maximální teploty jako důsledek velkého přehřátí vzduchu v určité oblasti
b. bouřky orografické, které vznikají v hornatých oblastech spolupůsobením horských svahů, které stojí kolmo na směr proudění vzduchu.
Jak vzniká bouřkový oblak a jak se vyvíjí v čase? Na začátku je obyčejný cumul malých vertikálních rozměrů – humilis nebo mediocris. Roste-li dál do výšky, proměňuje se ve tvar congestus či castelatus. Tak je definováno počáteční stadium vývoje bouřky. Jsou-li splněny podmínky pro další rozvoj oblaku – tedy dostatečná vlhkost a instabilita, roste jeho horní hranice dál, například až do troposféry, tam se ochladí a padá díky své tíze zpět dolů. Dole se dostává do silných vzestupných proudů a uzavírá se tak cirkulace uvnitř oblaku – vzniká bouřkový oblak Cumulonimbus. V tomto okamžiku se objevují akustické, elektrické a optické projevy, které spolu se svým nositelem Cumulonimbem tvoří bouřku – hovoříme o stadiu zralosti bouřky. Přidávají se i další doprovodné jevy – silný vítr, déšť či krupobití – bouřka se mění v bouři se všemi riziky pro oblasti, kudy prochází. V okamžiku, kdy bouře vydá všechnu energii, která je k její existenci nutná – mimochodem dá se přirovnat k výbuchu 12 000 tun dynamitu – začnou pozvolna převažovat pouze sestupné proudy a bouře dospěla do stadia rozpadu. Sestupující studený vzduch – jehož přední strana se označuje jako gust front – se rozlévá po zemském povrchu a zabraňuje tak dalšímu přísunu teplého a vlhkého vzduchu do bouřky. Proto se po bouřce obvykle citelně ochladí – až na zem se totiž dostane studený vzduch původem z troposféry. Podle druhu bouře může popsaný cyklus trvat od 15 minut po několik hodin.
Blesk je důsledkem nahromadění opačných elektrických nábojů v Cb. Dosud není přesně známo, jak dochází k nabíjení jednotlivých částí oblaku. Zdá se, že ledové krystalky, které do sebe narážejí, vytváří statickou elektřinu a přitom se nabíjí kladně, vodní kapky naopak záporně – kladný náboj se soustřeďuje v horní části oblaku, záporný v jeho základně. Kladně nabitá oblast se vytvoří také na zemi pod oblakem a spolu s ním putuje. V okamžiku, kdy je izolující vrstva vzduchu mezi oblakem a zemí a nebo v oblaku samotném či mezi dvěma oblaky už neudrží přitahující se kladné a záporné náboje odděleně, nastane výboj: záporné náboje se pohybují ke kladným neviditelnou klikatou stopou, který se nazývá vůdčí výboj blesku. V okamžiku, kdy se náboje setkají, vznikne mohutný elektrický proud tzv. hlavní výboj blesku. Trvá tak dlouho, dokud všechny náboje v oblaku nezaniknou. Pak se proces nabíjení opakuje. A ještě pár čísel: nejvyšší teplota v kanálu blesku dosahuje až 31 000 °C a trvá jen několik miliontin sekundy, velmi krátk
Příčinou vzniku hromu je blesk, přesně řečeno jeho vysoká teplota. V okamžiku, kdy dojde k výboji, ohřeje se prakticky okamžitě okolní vzduch na velmi vysokou teplotu, prudce se rozepne – exploduje a vzápětí se smršťuje. To vyvolá zvukové vlny, které slyšíme jako hrom.
V souvislosti s bouřemi se mohou objevit i přívalové srážky, kdy za méně než 180 minut spadne 10 až 80 mm srážek či tzv. průtrže mračen, kdy za cca 30 minut spadne až 45 mm srážek.
Bouře doprovázejí i silné nárazy větru, které se objevují nejčastěji v okamžiku, kdy studený vzduch dopadá na zemský povrch.
Uvnitř bouřkových mraků je silná turbulence způsobovaná silnými vzestupnými a sestupnými proudy, jejichž rychlosti se pohybují i kolem 50 m/s, v extrémních případech dosahují i 85 m/s.
Silné vzestupné a sestupné pohyby v Cb udržují v oblaku i kapičky velkých rozměrů a kroupy. Většina krup má zhruba velikost hrachu, některé dorůstají velikosti golfových míčků – ty pak padají k zemi rychlostí kolem 90 km/h, v extrémních případech se objevují kroupy velikosti pomerančů.