Radiový signál

Dosahem radiostanice se rozumí maximální vzdálenost, na kterou radiostanice stejného typu naváží srozumitelné radiové spojení. Tato vzdálenost není vždy stejná. Mění se v závislosti na prostředí, ve které se radiový signál šíří.

Rozeznáváme tyto základní druhy šíření radiových vln a/ šíření přímou přízemní radiovou vlnou Mezi korespondujícími radiostanicemi se nevyskytuje žádná překážka. Negativní vliv na útlum radiového signálu má jenom blízkost zemského povrchu.

Obrázek

b/ šíření radiového signálu ohybem radiových vln Tento druh šíření se uplatňuje především při relativně nízkých překážkách a při větších vzdálenostech od překážky. Čím větší je úhel zlomu (alfa), tím větší je útlum.

Obrázek

c/ šíření radiových vln odrazem od překážky Tento druh šíření radiového signálu se uplatňuje ve velmi členitém terénu. Při každém odrazu dochází přirozeně k útlumu signálu. Při reálném spojení dvou radiostanic dochází ke kombinaci šíření radiových vln. Tento případ se vyskytuje v horském terénu.

Snadný způsob, jak zvýšit výkon jednotlivých stanic je umístit základní stanice s vyšším výkonem na vybraných kótách a tyto stanice dálkově ovládat pilotním kmitočtem. Tak je vytvořen převaděč, který přijímaný signál zesílí a vysílá ve výhodnějším pokrytí terénu. Tento systém šíření radiových vln používá horská služba.

Obrázek

Na převaděčích HS se používají tyto kmitočty:

	Přijímač (RX)	Vysílač (TX)
Skupina A	162,100 MHz	166,600 MHz
Skupina B	162,175 MHz	166,675 MHz

Aby se dosáhlo větší pružnosti v radioprovozu, jsou radiové stanice řešeny se smíšeným simplexním a duplexním provozem. První umožňuje spojení přímo, bez použití převaděče, a při druhém spojení se využívá převaděč. Pokud to povaha terénu dovolí, upřednostňuje se použití prvního spojení. Spojení dvou radiostanic s použitím převaděče blokuje po dobu hovoru celou oblast.