Umělé dýchání

Jakmile jsou v rámci KPR zprůchodněny dýchací cesty správnou polohou pacienta i jeho hlavy (s ohledem na možné poranění krční páteře) a vyčištěna oblast dutiny ústní a hltanu, je třeba posoudit, zda je dostatečně účinné spontánní dýchání. Hodnotíme především frekvenci a hloubku jednotlivých dechů:

• pohledem zkoumáme přítomnost, rozsah a způsob pohybu hrudníku a břicha, jakož i změny barvy a polohu pacienta
• současně se snažíme zachytit proud vydechovaného vzduchu na své kůži (tváře či ruky přiložené k ústům postiženého)
• posloucháme zvukové projevy případné dechové aktivity

Známky spontánní dechové aktivity nehledáme více než 10 sekund!

Nedostatečné je mělké dýchání vysokou frekvencí (dochází při něm k výměně plynů jen v mrtvém prostoru dýchacích cest) i ojedinělé dechy větším objemem. Za snahu o spontánní ventilaci nelze také hodnotit lapavé agonální dýchání (gasping) při primární oběhové zástavě.
Zástava dechu se jako důsledek NZO dostaví nejpozději do 90 sekund. Může však být i primární a nejčastější příčinou bývají tonutí, cévní mozkové příhody, obstrukce dýchacích cest, inhalace kouřem, otrava léky, alkoholem či drogami apod.
Umělé dýchání (krok B v sekvenci ABC, event. ACB) musí při bezdeší postiženého navazovat co nejrychleji a bezprostředně na kroky A, event. AC. Může jít o dýchání:

• z plic do plic, a to konkrétně ústy, nosem nebo ústy i nosem. Modifikací těchto způsobů může být použití jednoduchých bariérových pomůcek, jako vzduchovodů, různých náústků, tubusu (T-tubus, S-tubus), jednosměrných ventilů (např. resuscitační rouška) apod.
• ručním dýchacím přístrojem
• automatickým dýchacím přístrojem (ventilátorem)

Umělé dýchání z plic do plic

Technika: zachránce uloží postiženého do vodorovné polohy na zádech (s ohledem na pravděpodobnou potřebu srdeční masáže na tvrdou podložku). Proveďte záklon hlavy a předsunutí čelisti, stiskněte palcem a ukazovákem nosní křídla, dlaní stále tlačte na čelo a mírně otevřete ústa za stálého udržování záklonu hlavy. Zhluboka se nadechněte a svými ústy obemkněte ústa postiženého tak, aby dobře těsnila, vydechněte do postiženého plynulým výdechem po dobu jedné sekundy, sledujte pohyby hrudníku. Udržujte záklon a předsunutí čelisti, oddalte ústa od úst postiženého a pozorujte hrudník, zda během výdechu klesá. Znovu se nadechněte a zopakujte celý postup ještě jednou, abyste dosáhli 2 efektivních vdechů.

Umělé dýchání z plic do plic nosem

je indikováno, nelze-li pevně obemknout ústa postiženého nebo je dostatečně otevřít pro svalový spasmus, poranění, deformitu apod.

Technika: obdobná jako v předešlém případě s tím, že zachránce svými rty obemkne nos postiženého a vydechuje do něj. Úniku vzduchu ústy postiženého brání jejich zneprůchodněním palcem své ruky. Dutina nosní musí být pochopitelně průchodná. Vdech musí být ještě plynulejší než při dýchání ústy, výdech můžeme podpořit pootevřením úst.

Umělé dýchání z plic do plic kombinované, ústy i nosem

je nezbytné při resuscitaci nejmenších pacientů, kdy ústa dospělého bez problémů obejmou jak nos, tak i ústa, zatímco úsilí o vydechnutí do jedné z těchto maličkých dutin by činilo obtíže.

Umělé dýchání z plic do plic pomocí resuscitační roušky nebo masky

součástí roušky i masky je jednocestný ventil, který brání přenosu bakterií mezi zachráncem a postiženým, a současně obě pomůcky brání přímému kontaktu s obličejem pacienta, což napomáhá při překonání obav z poskytnutí resuscitace.

Technika: obdobná jako v předešlých případech, kdy navíc palcem, ukazovákem a prostředníkem (C hmat) musí být rouška, event. maska, pevně přitisknuta k obličeji. Při vdechu se musí kontrolovat, zda někde stranou neuniká vzduch.

Umělé dýchání ručním dýchacím přístrojem přes masku

jedná se o samorozpínací vak, který je vyráběn ve 3 základních velikostech – pro dospělé (objem 1 600 ml), děti a nejmenší děti (baby-vak o objemu 500 ml). Je vyroben ze sterilizovatelného materiálu, součástí vaku je snadno čistitelný pacientský jednocestný ventil proti zpětnému vdechování, dále průtokový ventil umožňující příkon nejméně 15 l/min a také zásobník kyslíku, který je jedinou možností, jak při umělé plicní ventilaci ručním dýchacím přístrojem dosáhnout inspiračních koncentrací kyslíku blízkých 100 %. Některé vaky obsahují i bezpečnostní přetlakový ventil chránící před nebezpečným přetlakem.

Technika: jeden zachránce jednou rukou ukazovákem a palcem (C hmat) přitlačuje masku přes ústa a nos, zbývajícími třemi prsty udržuje polohu dolní čelisti a hlavy a druhou rukou manipuluje s dýchacím vakem. Insuflaci potřebného objemu však zaručí jen dokonalá těsnost masky a zcela vyprazdňovaný vak, což se touto technikou jen zřídka dlouhodobě daří. Kvalitní ventilace je tímto způsobem zpravidla zajištěna jen ve spolupráci dvou záchranářů: jeden oběma rukama udržuje polohu hlavy a těsnost masky, druhý oběma rukama plynule vyprazdňuje vak.

Všechny tyto techniky můžeme doplnit stlačením jícnu tlakem na štítnou chrupavku, což brání rozšíření žaludku vzduchem a vyprázdnění jeho obsahu zvracením (Sellickův hmat). Smyslem umělého dýchání během KPR je udržet dostatečné množství kyslíku v organismu.

Doporučované dechové objemy jsou 6–7 ml/kg, což u dospělého představuje 500–600 ml. Z toho plyne doporučení provádět umělé vdechy dechovým objemem trvajícím 1 sekundu, který zjevně zvedá hrudník pacienta, ale vyhnout se rychlým a usilovným vdechům (týká se jak dýchání z úst do úst, tak i ručním dýchacím přístrojem).
Při zachované akci srdeční je doporučován počet umělých dechů u dospělého 8–10/min. Při NZO, kdy je třeba provádět kompletní KPR, je počet vdechů výslednicí vzájemného poměru frekvencí srdeční masáže a umělého dýchání z plic do plic, a to bez ohledu na počet zachránců – zato však v závislosti na věku, podle tohoto schématu:

• u dospělých a dětí při nezajištěných dýchacích cestách je poměr 30 : 2 (30 stlačení hrudníku následovaných 2 vdechy) při pracovní frekvenci kompresí 100/min
• u novorozenců vždy poměr 3 : 1 s pracovní frekvencí minimálně 120 stlačení hrudníku za minutu, aby výsledný počet stlačení byl alespoň 90/min a počet dechů 30/min
• pro profesionální zachránce pro dětské pacienty do pubertálního věku je doporučen poměr 15 : 2

Úvodní dechy při umělém dýchání z plic do plic

Několik minut po primární náhlé zástavě oběhu (NZO) je obsah kyslíku v krvi vysoký a dodávka kyslíku k srdci a mozku je více omezená sníženým srdečním výdejem než nedostatkem kyslíku v plicích, proto  pro případ KPR dospělých, kde předpokládáme kardiální příčinu NZO, ihned po zprůchodnění dýchacích cest zahajujeme nepřímou srdeční masáž (modifikace klasické sekvence A-B-C na sekvenci A-C-B), v ostatních případech (děti, tonutí, dušení, otravy léky, úrazy) provést 2–5 počátečních umělých vdechů (sekvence A-B-C).